Ležela jsem v šavásaně a bylo teplo.
Zavřenýma očima mi pronikalo barevné světlo.
Mléčné, když přes sluncem protančil mrak,
teplé a oranžové, když procházelo podzimním listím.
Nádherně hřálo.
Hlas zpíval o tom, jak vrůst do země a stát se stromem.
A přišla euforie a já jsem taky vrostla.
Jsem tak vděčná, tak neskutečně vděčná, že jsem součástí, že jsem živá.
Euforie pomalu odplouvá a zůstává jistota.
Dokud si budu přát vrůstat, bude vše v pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat